Dlouho to tady nebylo. Nějaké měsíční vyhodnocení. Všeho. Nejen toho, co jsem přečetla. Dostala jsem v říjnu totiž pár příležitostí, jak si obohatit svůj čtenářský život. A proč si tedy nedodat dávku sebevědomí, že válčení s krizí konečně přechází v období míru?
Začnu ale přesto tradičně. Tím, co jsem zvládla nakonec dotáhnout po čtenářské stránce do konce. Nebudu si nalhávat, že by říjen byl zvláště plodný na přečtené knihy. To ani náhodou. Ale byly měsíce, kdy to dopadlo ještě hůř. Výsledkem je tedy číslo 3. A ano, jsou to přesně tytéž knihy, které jsem zvládla přečíst během Dewey´s 24 Hour Read-a-Thonu. Na Krvavé pohraničí od Vladimíra Šlechty už zde na blogu můžete najít recenzi. Na recenze knih Křižovatky od Younga a Pampeliškové víno od Bradburyho si budete muset ještě chvilku počkat, ale obě recenze mám rozpracované a bude to otázka pár dní, než se mi je podaří zkompletovat a uvést do čitelné podoby. Ale prozatím mohu říct, že ani jedna kniha z výše uvedených pro mne nebyla zklamáním.
Příjemnou částí z hlediska knižních svazků jsou knihy koupené. V tomto ohledu zde nabízím číslo 1. A ano, jsem i za tu jednu jedinou knihu patřičně vděčná, jelikož na vedlejší výdaje nebo návštěvy knihkupectví nebyl čas ani pomyšlení. Touto knihou je O krysí krizi. (Až teď jsem si všimla, jak je to tématické, haha.) Kvůli tomu, že zase začínám mít knihy ráda jako dřív a jejich nakupování mi chybělo, rozhodla jsem se opět vzít na zteč nejbližší Levné knihy, kde tento kousek měli. Nemám ponětí, o čem to je, vím jen, že je to snad fantasy. Co je důležité: o překlad se postaral pan Kantůrek. A kdybych už jen z tohoto důvodu tuhle knihu v té prodejně nechala, byla bych pěkná trubka.
Konečně se dostávám k něčemu zajímavému. A to jsou aktivity, které souvisejí s mou „čtenářskou kariérou“. Jakmile se mi podařilo vyhnat z hlavy depku z toho, že mám, jen tak mimochodem, na kontě další hřebíček do rakve, vydala jsem se cestou klikatou vedoucí k dohnání všech restů. (Ono čím si připadáte starší, tím víc se vám nechce, že ano. Ale já to chci překonat!) Začala jsem se rozjíždět tím způsobem, že jsem konečně začala vydávat další recenze. Šlo to celkem rychle. Nejdříve padla Chatrč, poté Kruh nenávisti (jsem ráda, že se mi seznam ze série World of WarCraft krátí). Mám ale na srdci menší poznámku k tomu, proč vlastně vydávám celkově tak málo recenzí. Kromě toho, že v poslední době málo čtu – což je asi ten největší problém, recenze obvykle nepíši jen pár desítek minut nebo pár hodin, ale třeba i několik dní. Samozřejmě nemyslím několik dní konstantní práce, ale často nechávám své výtvory chvíli ležet. Někdy prostě nemám náladu na psaní. A nejsem ten typ, který by si liboval v lámání povinností přes koleno.
Podnětnější by ale mohlo být vyplnění TAGu na téma 7 smrtelných hříchů knihomola, které jsem slibovala El v komentářích už před řádnou dobou. Konečně je tedy i tento slib splněn a já opět děkuji autorce blogu, že jsem jej u ní našla. Samozřejmě, pokud se budete chtít do tohoto TAGu zapojit, jen do toho.
S tím souvisí také jedna podobná aktivita, která je ale více pasivní. Zúčastnila jsem se totiž skrze pozvání jedné skupiny na Goodreads.com své první Book Tour s autory – samozřejmě, že z pozice čtenáře. Ve zkratce jde o to, že spisovatel chce světu a trhu představit ve větším měřítku svou knihu, ale nemůže (nebo nechce) pořádat autogramiády a sezení ve skutečných knihkupectvích a na veřejných místech. A tak nechá několik blogerů v průběhu několika dní postupně vydávat články týkající se knihy i své osoby. Takto jsem se zúčastnila Book Tour o fantasy romantické knize Chosen of Azara od spisovatelky Kyry Halland. Pokud Vás to zaujalo, zde naleznete více podrobností, Book Toury jsou pořádány poměrně často.
Vrátím se ale k posunu směrem k lepším čtenářským zítřkům. S odplouvajícími dny měsíce října přišlo zbavování se té čtenářské křeče, která se mě držela tak dlouho. Při projíždění facebookové skupiny Knižní blogeři jsem našla odkaz na již zmíněný read-a-thon. Okamžitě mě tento projekt zaujal a účast v něm vidím jako jeden z nejlepších možných kroků, které jsem mohla v boji proti krizi udělat. Veronice ještě jednou z hloubi svého srdce za onen odkaz děkuji. Díky této akci jsem se totiž dostala do kontaktu s několika blogery, kteří jej taktéž absolvovali – a s některými z nich máme v plánu jednou uspořádat nějaký podobný počin. A to je velká inspirace.
Tato inspirace se přenesla do vyřešení ještě jednoho dalšího pravěkého restu. Protože jsem v první části roku byla na takovém menším výletu za knihovnami, ale dosud jsem se neodhodlala napsat o něm článek, nadešla ta pravá chvíle plná elánu jej konečně napsat. Nakonec vyšla první část knižně cestovatelského deníčku Misja Biblioteka. Další díl – snad i více knihovnicky zajímavější – plánuji vydat zhruba do 12. listopadu. Takže pokud si chcete alespoň pasivně zacestovat, zde je jedna z možností.
I když je tento článek obludně dlouhý, je tady ještě asi ten nejpodstatnější důvod, proč vůbec existuje. A to jsou další, asi největší, dopady na mou aktivitu a zájem pro čtenářsko-blogerskou věc. Konečně jsem začala kromě pouhého sledování booktuberů sledovat také dění v blogerské sféře. Začala jsem aktivně číst, co mí kolegové tvoří, na čem pracují a co je inspiruje. S tím souvisí využívání sociálních sítí v rámci vlastní propagace i propagace toho, co mě zaujalo jinde. Větší aktivitu jsem aplikovala také na knižních databázích, které jsou zdrojem dalších skvělých prací, knih a nápadů. A sluší se říct, že jednoho dne jsem ve svém e-mailu našla nabídku spolupráce s ČBDB. Děkuji tomu člověku z týmu adminů, který mi onu nabídku poslal, protože v tu chvíli jsem měla neuvěřitelný pocit, že se to všechno konečně začíná vyplácet a blogovat o knihách má opravdu smysl. A samozřejmě asi nemusím psát, jakou novou energii mi to vlilo do žil.
Nuže, to by bylo zhruba vše, co se mi přihodilo v říjnu. Doufám, že listopad bude stejně (a klidně i více) zajímavý a událostmi, akcemi a nápady nabitý jako právě tento měsíc. A co Vy? Stala se Vám nějaká příhoda, o kterou byste se chtěli podělit? Či jste se zúčastnili nějaké zajímavé akce? Nebo nějakou akci plánujete? Neváhejte napsat do komentářů.