Ten člověk, se kterým právě mluvíte na téma knihy, se na vás dívá skoro jako na blázna, protože máte takřka viditelně slzy na krajíčku, vaše tvář září téměř nadpozemským jasem a uvnitř se podivně chvějete něčím, co by se dalo nazvat ne jinak než jako naprosté, hluboké a hlavně upřímné nadšení. Ten člověk, nebo spíše oběť, se kterým právě mluvíte, se nechal chytit do spárů nevybouřeného knihomola – a co hůř – knihomola se srdíčky místo očních panenek, když se právě v duchu prochází vzpomínkami, obrazy a představami. Oběť před záplavou slov a superlativů nemá jak utéct. Jste-li uvnitř, okno a dveře jsou daleko, nejbližší židle, se kterou by vás mohl přetáhnout po hlavě, abyste ztichl, jako shodou náhod v pokoji zrovna není. Jste-li venku, pohrozíte mu zlým pohledem, že by bylo neslušné jen tak zmizet. A tak musí poslouchat. Bez ohledu na to, jak moc ho to zajímá, úskoky k jiným tématům ignorujete. A proto tomu někomu vyprávíte dále nerušeně a s nasazením všech dostupných prostředků o geniálních knižních světech, se kterými se určitě bude muset seznámit, aby dále nezůstával v kacířské nevědomosti. A nakonec máte třeba i úspěch a člověk slíbí, že si knihu přečte. A třeba to i vážně udělá. Zástupci nejmenovaných náboženských skupin by se od vás mohli učit, jak užívat přesvědčovacích technik. No co byste pro dobrou věc neudělali? A zvláště pak, pokud jde o knihy.
Možná se vám něco podobného již přehodilo, byť možná ne tak drasticky a bez přemrštěného prožívání. Snažit se někoho nalákat na vaši oblíbenou knihu nebo sérii a vkládat ruku do ohně za to, že případného čtenáře také literární svět pohltí, je však velice delikátní záležitostí. (A zvláště, když je v ohrožení nejen vaše ruka, ale i vlastní čest.) Mě se tohle přesvědčování smísené s odevzdaným hypováním stává čas od času také. Ale u některých autorů a jejich knih, o kterých evangelizuji okolí, častěji než u jiných. Případy, kdy docela často hořím nadšením a mám v srdíčku takové ty pocity sounáležitosti s knihou, která mi tolik dala, a s jejími fanoušky po celém širém krásném světě, jsou obvykle asi tak tři nebo čtyři.
V prvním případě jsou to mnou zhruba stejně oblíbené světy Pána Prstenů a Malazské knihy padlých. Ve druhém případě, kdy doporučuji a vnucuji, kudy chodím, se jedná o příběhy o dívce Paksenarrion dělené „příčkově“ v poslední době s universem Warhammeru 40 000 (protože kdo neslyšel o Warhammeru, je samozřejmě škaredý heretik). Někde napůl cesty mezi druhým a prvním případem stojí příběhy z universa World of Warcraft. Kvalitu zpracování příběhů ponechávám zcela stranou, spíše jde o jakési nostalgicky úzké sepětí s herní platformou a tou hromadou času, kterou jsem hraním v minulosti trávila. Chápete, že. Nicméně, v prvním případě, kdy vyloženě skáču tři metry do vzduchu, kdykoliv vyjde něco nového, se jedná o knižní světy autora Brandona Sandersona a jmenovitě o jeho Mistborna a naprosto fenomenální Archiv bouřné záře, potažmo celý koncept Kosmíru (Cosmere), ve kterém se světy příběhů Mistborna, Archivu a dalších nacházejí. A vlastně jásám i u Sandersonových non-Cosmere knih, co si budeme povídat. Kdo jste od něj někdy něco četli, tak nejspíše tušíte, proč tak vyšiluji.
Ale abych došla k podstatě toho, co se právě děje. To jsem takhle zrovna pomáhala dohledávat jeden určitý obrázek jednomu známému a zabrousila jsem na deviant artu do sekce věnované právě fanouškovským vizím hrdinů a situací z výše zmíněných Sandersonových knižních světů. A jak tak procházím ty neskutečně povedené obrázky, docela se mi po dobře známých hrdinech zastesklo (hodně zastesklo). Nehledě na to, že už dlouho jsem chtěla o jednotlivých knihách popovídat buď v recenzích nebo ve videu. A tak jsem se rozhodla podniknout důležitá opatření, abych to nějak vyřešila. Proč si neudělat knižní výzvu a nepročíst znovu v originále Mistborna (obě prozatímní trilogie), Elantris, Warbreakera (Vyjednavače) a další a další knihy dle řazení B. Sandersona, jak je uvádí na svých stránkách (viz link výše) a zakončit Cosmere razii Arcanem? No geniální nápad, řekla jsem si. Takže počínaje dneškem, poznamenávám si začátek jedné stále ještě letošní knižní výzvy, jejíž výsledky by se měly v brzké době začít objevovat nejspíše ve formě recenzí. Začínám Elantris. Samozřejmě, pokud se chcete k této výzvě přidat (ať už byste četli knihy B. S. poprvé či při opětovném čtení), jste srdečně v této výzvě vítáni.
A aby toho nebylo málo, Sanderson se může pyšnit opravdu mnohými talentovanými fanoušky – a to nejen výtvarného ražení, ale také hudebního. Zde přikládám k poslechu dva z mých patrně nejoblíbenějších hudebních počinů, které se inspirovaly právě jeho knižními světy. Absolutně famózní, geniální a úžasné. Inu, posuďte sami.