Na tom mít nějaký plán do budoucna něco je. Musím říct, co by zarytý chaotik dělající věci zásadně nekonzistentně a na poslední chvíli, že v tomto plánování lze nacházet jakési vnitřní uspokojení – zvláště v momentě, kdy se plány plní a je možné je odškrtnout ze seznamu. Takže co jiného udělat, než vytvořit si čtecí plán na měsíc duben, abych si mohla užít tu chvilkovou blaženost z dosažených cílů.
Duben roku 2016 bude extrémně náročný. Ve studiu se toho hrne ze všech stran hrozně moc (samozřejmě, že se to snažím zběsile ingorovat) a taky jsem si rozečetla asi felion nových knih. Nevidím tedy příliš optimisticky jakékoliv vyhlídky na volný čas. Ale uvidím, co se bude dát dělat, že.
Pokud pominu to kvantum knih, které jsem měla přečíst do školy už v minulém i tomto semestru, je tu jedna kniha, která si u mě vyžádala speciální pozornost. Nehledě na to, že po jejím přečtení a napsání krátkého referátu získám kýžené kredity, kniha samotná mě zajímá taky z osobních důvodů. Jde o knihu Jak si vybudovat MLM stroj na peníze, jejímž autorem je Randy Gage. Nemám nejmenší ponětí, jak moc profi kniha je, jak moc mě osloví, ale zvědavost (a kredity) mají v tomhle případě zelenou.
Nějakou dobu na tomto blogu v levém dolním rohu visí vizualizovaný odkaz na právě čtenou knihu z Goodreads. Už pár dní je patrné (ale nevím, kdy si přidám jinou aktuálně čtenou knihu na GR a obálka se změní), že jsem se konečně po dlouhé době vrátila ke čtení série Malazské knihy padlých od Stevena Eriksona. Tentokráte jde o druhý díl (jak překvapivé, když jsem přečetla teprve jedničku) pojmenovaný jako Dům mrtvých. Přiznávám, že knihu jsem si rozečetla už minulý měsíc, přepadla mě MKP nálada hraničící s rozpukem psychózy nad absencí přítomnosti toho šíleného světa a ještě šílenějších hrdinů konající neohraničeně šílené věci na pozadí těch absolutně nejšílenějších událostí, jaké si jen pokorný čtenář dovede představit. Jenže už je duben a ten nehorázný knižní špalek je potřeba taky dočíst, že ano. Nemám obavy, že se mi to podaří (někdy), protože MKP je prostě MKP a kdo nezná MKP… Ten by ho měl jednou vážně poznat.
Do třetice nesmí chybět nějaký anglicky psaný recenzní výtisk získaný opět od autora na Goodreads. Tentokrát je mi ctí číst knihu Visions of Zarua debutující autorky Suzanne Rogerson. Jde o napínavou fantasy s motivem hrdinů, kteří žijí v rozličných dobách a musejí řešit podobně temné potíže. Jsem v současnosti na nějakých 10 % knihy, ale musím říct, že jsem z knihy zatím nadšená! Líbí se mi styl, jakým je psána, prostředí i velice delikátně popsané vize jedné z hlavních postav. Pokud se zápletka rozvine dostatečně dobře, pak půjde o opravdu výborný debut. A mimochodem – má to být standalone fantasy, takže mé sériemi unavené srdce a oči zajásaly.
Až teď se čtvrtou knihou zjišťuji, že měsíc duben bude laděný převážně do barev fantasy. Prostě fantasy je moje parketa, což si musel všimnout skoro každý, kdo mě trochu zná. Takže Vás asi nepřekvapí, když poslední plánovanou knihou – rozečtenou taky minulý měsíc – je Sabriel od spisovatele Gartha Nixe. Věřte tomu, nebo ne, ale neměla jsem v době odhalení knihy ponětí, že jde celá série v poslední době tak moc do kurzu. Nejedu tedy na vlně masové hysterie, jako spíš na vlně nečekaného objevování zapadlých zákoutí knihovny. Ehm, jestli mi tedy rozumíte, co tím myslím. Prostě – Sabriel jako #4.
Tak to by bylo. Raději ani nechci počítat, kolik stran jsem si předsevzala přečíst. Ale když já nějak potřebuju udržovat mozek aktivní. Účast na přednáškách a s tím spojená nárazová prezence rozumové části, mě ze šedi ostatních volných hodin bez studia nevytrhne. Ať tedy žijí vzpurní čtenáři a smělé knižní plány! Peace.