Nový Zéland není jen místem, kde se krása tropické přírody snoubí s panoramatem zasněžených vrcholků hor. Je to také místo skrývající domorodé kmeny původních obyvatel – Maorů, kteří si žárlivě střeží své tradice a kulturu. Přesto několik kmenů dovolilo cizincům založit v blízkosti vesnic své křesťanské misie. Do jedné z nich se má vydat také Grace, dcera dvou misionářů, aby jim zde pomohla s čím bude potřeba, a mohla tak být se svou rodinou. Její zabydlování se v novém, neznámém prostředí jí ale přichystá řadu nečekaných objevů, zahalených v hávu tajemství a nebezpečí…
Grace se ve svém novém domově setkává nejen se svými rodiči, mladší sestřičkou a vesničany, ale také zhruba se stejně starým sympatickým Evanem. Už po krátkém vzájemném rozhovoru je patrné, že je v misii z podobného důvodu jako Grace. Asi je zbytečné říkat, co přítomnost mladé, hezké dívky pro Evana znamená. Ovšem ani Grace jeho náklonnost nepřehlíží. Má to ale jeden háček. Již brzy po příjezdu ji totiž zahltí hotové tornádo pocitů a zážitků, se kterými se bude muset vypořádat sotva jen se s Evanem spřátelí.
Gracein příběh je vyprávěn v -ich formě, nenechte se zmást úvodem, který je psán klasicky v -er formě. Moc knih v tomto druhu vyprávění jsem ve svém životě nečetla, a pokud ano, vždycky jsem měla obavy z toho, jestli bude vyprávění hlavní postavy zajímavé a dostatečně obsáhlé i po stránce psychologie postav. Se stejnou skepsí jsem přistupovala i k této knize, ale mohu spokojeně konstatovat, že moje obavy z neúplnosti nebo neschopnosti se vcítit do postavy byly liché. Zvláště Graceina úvodní příhoda s osminohým přítelem u mně vyvolala soucitný úšklebek a brány k oblibě hlavní postavy se tak naplno otevřely. Co ovšem musím zmínit jako prvek, který mě poněkud zamrzel, bylo trochu násilné proměnění Evanova chování v pozdější části knihy.
S prvními kapitolami můžete jako čtenář pociťovat záchvěvy zvědavosti, kam to celé směřuje a mít trochu dojem, že se úvod lehce táhne. Ale nemusíte mít starost, že je tomu tak po celý průběh knihy. Už krátce po začátku se ve vyprávění objeví několik zvláště zajímavých detailů, které příběh správně nakopnou. Děj se ale začne dost zrychlovat a zamotávat až na správném místě, zhruba kolem první třetiny knihy. Do té doby si musíte počkat na to, že než si Grace trochu zvykne na nové prostředí i zvláštní chování některých dalších osob. Přesto kniha odemyká svá tajemství postupně a má to správné tempo a pozvolný začátek není na škodu.
Jakmile se totiž hlouběji začtete, kniha vám bude dovolovat dělat jiné věci kromě jejího čtení jen zřídkakdy. Všechno krásně odsýpá, dočkáte se nejen příjemných momentů plných vřelých citů, ale také pořádné akce i prvků mysteriozity a dobrodružství v krásném prostředí. Domnívám se ale, že je zde taktéž důležité zdůraznit poselství vzájemného porozumění a naslouchání i odpuštění, které je velice dobře zakomponováno do hlavní zápletky. A to je na knize His Name is Moonlight to pravé ořechové, pokud hledáte zajímavou a dobře napsanou knihu, u které si chcete patřičně odpočinout. Kellie Thacker se povedl napsat velice pěkný a milý příběh, jehož četbu doporučuji nejen všem milovníkům tajemství ukrytých na dosah ruky.
NÁZEV: His Name is Moonlight
AUTOR: Kellie Thacker
POČET STRAN: 253 (Kindle Edition)
ROK VYDÁNÍ: 2015
(4 / 5)
Chtěla bych velice poděkovat autorce za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete koupit zde. Děkuji také Jiřímu Hrachovému za neuvěřitelnou trpělivost při úpravách anglické verze recenze. (Za to peklo, kterým vždycky musíš při čtení mých výtvorů projít, skončím v tom pekle doopravdy i já.)
-Recenze byla v anglickém originále publikována na Goodreads.com.-