Duben byl měsíc plný cestování, neurčitosti všeho a příprav na květen. I přes mé pevně nalinkované a krásně rozvržené plány, se hodně věcí událo úplně jinak. Kupříkladu se to promítlo i v četbě. Čekala jsem, že si hezky pojedu v rytmu ozývajícího se zkouškového období. Tu a tam že zvednu hlavu od učení a nekonečných článků v angličtině, možná si večer dám jednu, maximálně dvě epizody nějakého oddychového anime a ve volném čase ukradeném z mezihvězdného prostoru našeho vesmíru si otevřu nějakou tu vybranou knihu. Ve zkratce – že budu pilným studentem, který na čtení nebude mít ani pomyšlení. No hádejte, jak to dopadlo…
Všechno špatně. Tedy co se toho plánovaného pilného studia týkalo. Na druhou stranu – i když některé vědomosti ze studia s určitostí ztratím vlivem vzrůstající entropie, to, co jsem objevila v nových knižních světech se jen tak nezapomíná.
Moje neuspořádané řádění začalo jako obvykle v knihovně. Při procházení regálů s knihami pro doporučenou četbu jsem našla jednu teňounkou knížečku od Roalda Dahla. Jde o dvě krátké povídky s úchylnými ilustracemi nacpané pod název jednoho ze dvou příběhů. Princezna a pytlák je záležitostí velice neotřelou a co do délky jde o opravdovou jednohubku. Až vytáhnu vlastní odvahu zpoza skříně, snad o tomto počinu promluvím v záznamu a výsledek uveřejním na youtube.
V knihovně zůstanu, protože jsem si odtamtud před dávnou dobou uzmula tři další knihy, které v měsíci dubnu padly za oběť mému nezřízenému čtenářství v nevhodnou dobu. První z nich je Sabriel od Gartha Nixe. Se čtením jsem dlouho otálela, ale chtěla jsem mít položky na čtenářském kontě nulové, takže jsem se opravdu jala tuto knihu vyeliminovat. Co k Sabriel říci? Nejde o špatnou knihu, i když jsem k ní měla své výhrady. Další pokračování ve čtení příběhů ze Starého království mám rozhodně někde v mozku zapsané do virtuálního diáře. Kdy to ale bude, nemám ponětí.
Druhou knihou, pro mě trochu netypického žánru, byla Hvězdy nám nepřály napsaná Johnem Greenem. Když se za touto knihou ohlížím zpětně po takové době, připadá mi skoro nemožné, že by mě kniha o dvou zamilovaných lidech dovedla namočit do takového koktejlu pocitů. Tak jako tak, přidávám se k lidem, kterým se příběh Guse a Hazel líbil a rozhodně ho doporučuji zažít.
Poslední knihou z oné trojice byla Dívka ve vlaku spisovatelky – jejíž jméno si stále nepamatuji – Pauly Hawkins. S největší chutí bych tuto knihu do češtiny přejmenovala na Baba ve vlaku nebo třeba na Čumící z okna. Jak je asi vidět, k této knize nemám téměř žádný pozitivní vztah a rozhodně jsem proti jejímu přílišnému vyzdvihování nad některé jiné knihy stejného žánru. (A že by si to vyzvdihování častokrát zasloužily mnohem víc.)
A na závěr neopomenutelný recenzní výtisk v angličtině. Dejme tomu, že je na posledním místě tohoto výčtu, abych si trochu spravila chuť. Šlo o Visions of Zarua spisovatelky Suzanne Rogerson, která je mimochodem velice milá, když komunikuje se svými čtenáři. Doufám, že se tato fantasy dostane do širšího povědomí, mě osobně velice bavila a moc jsem si užila příběh hlavních postav.
Co více říct ke knihám přečtených v měsíci dubnu? Snad jen to, že bych měla vysvětlit, proč se tady nenachází avizovaný druhý díl Malazské knihy padlých a Jak si vybudovat MLM stroj na peníze. Ve zkratce došlo na to, že ten volný čas opravdu nešel vytvářet donekonečna a přeci jen existovaly i jiné povinnosti. Navíc MKM je prostě špalek, na který je potřeba mít klid a dostatek čokolády při ruce. Jak si vybudovat MLM stroj na peníze jsem prakticky přečetla. Ne sice úplně celý a důkladně, protože jsem si to v jisté míře mohla dovolit, jelikož většinu obsahu znám z praxe. Rozhodla jsem se ho ale do výčtu přečtených knih nezařazovat, protože by to ke knize i k autorovi bylo poněkud nefér. Tolik tedy k měsíci dubnu, který čtenářsky dopadl úplně jinak, než jak jsem si představovala.
