Jak dopadlo mé 24hodinové knižní řádění

Tak je to za mnou. Uteklo to rychleji, než bych si chtěla připustit. Letošní říjnový Dewey´s Read-a-Thon, který byl navíc mou premiérou co se knižních maratónů týče, bych si mohla započítat jako velký úspěch, ukázku sebekázně i menšího šílenství.

V předchozím článku jsem si po velice kvapném výběru vytvořila seznam knih, mezi kterými jsem se měla během celé akce pohybovat. Nebo spíše mezi kterými tak nějak ležet. Jejich zásoba byla mnohem větší, než jakou bych reálně zvládla za těch 24 hodin udolat. Ale alespoň jsem měla větší výběr.

Vzhledem k tomu, že jsem byla celý sobotní den na bytě sama, nikdo mě nerušil a neměla jsem zvláštní plány, mohla jsem se prakticky non-stop věnovat knihám a průběžnému kontrolování eventového webu. Se čtením jsem ale nijak nepospíchala. Mezi sedmou a osmou večer (připomínám, že jsem začínala později) jsem dokončila čtení první knihy. Udělala jsem si pěknou pauzu, během které jsem dala do pořádku, co bylo třeba – byla přece úklidová sobota před klidnou sváteční nedělí. Mezitím jsem si vybírala, která kniha půjde jako další. A po chvíli to bylo jasné. Nakonec se další mezník tohoto maratónu ukázal někdy kolem čtvrt na čtyři ráno. To už jsem čtení prokládala stále častějšími pauzami a únava byla také znatelná. Rozhodla jsem se pustit ještě do jedné knihy, ale kolem páté ráno jsem to zabalila a šla spát. Měla jsem vstávat v osm. A dnes, v neděli, jsem mohla zavřít ještě knihu další. Do druhé hodiny odpolední ale zbývalo ještě trochu času, tak jsem se vrátila ještě k jednomu kousku, který jsem nakousla během uvažování při výběru mezi první a druhou knihou. A teď tedy, které knihy to byly.

Když se podíváte na onen seznam, úplně na konci byly tři položky, které jsem měla rozečtené už z dřívějška a dvě z nich jsem nebyla do té doby schopna dočíst. (Ano, jejich částečná znalost mě trochu svedla, abych se ostatním knihám zatím vyhnula. Ale tato strategie se mi nakonec vyplatila. Měla jsem na dočtení těchto knih chuť – a to se počítá.) Pro připomenutí šlo o tyto knihy:

• Krvavé pohraničí
• Křižovatky
• Pampeliškové víno

Čtvrtou rozečtenou se stal Hvězdný vlk, ze kterého jsem si užila úvodní akci o rozloze 5 kapitol (cca 64 stran). Musím si poklepat na rameno. Tohle je i přes mou úžasnou krizi opravdu něco. Ještě jednou bych ráda poděkovala Veronice N., bez jejíhož postu ve facebookové skupině bych neměla ponětí, že se něco takového koná. Jsem pevně rozhodnutá na všechny tři knihy napsat recenze. A teď už nezbývá než se těšit ze svého úspěchu a vyhlížet další podobný read-a-thon.