Tony je pořádný mizera. Paranoidní mizera. Nevěří nikomu a ukrývá se jako hlemýžď ve své ulitě před každým, kdo by chtěl ohrozit jeho vysokou pracovní pozici i jeho samého. Každý, kdo zná jeho škodolibou pověst, už nad ním dávno zlomil hůl. Tonymu je to ale jedno a dál si píská podle svého. To ještě ale netuší, že ho čeká největší kotrmelec, jaký mu život kdy přichystal.
Že to zlé ve světě zůstane nepotrestáno, to je pokaždé jen dočasným pravidlem. Ne nadarmo se říká, že na každou svini se vaří voda. Ovšem onen trest může mít různé podoby, o čemž se přesvědčí i náš hlavní hrdina, když jej jeho vlastní představy o smrti co by vymazáním jeho minulosti i činů dokonale zklamou. Na své cestě za nápravou bude mít nejlepší příležitost zjistit, že někdy je nejlepší vidět životy jiných jejich vlastníma očima, aby začal vidět ten vlastní.
Křižovatky následují tradici, kterou Young započal ve své knize Chatrč. I zde se totiž setkáte s milujícím Bohem, klidnými rozhovory o životě, zásadách a rozhodnutích i citově rozpolcenou hlavní postavou. Příběh Tonyho je ve svém putování ale podstatně jiný, než jak tomu bylo u Mackenzieho v Youngově první knize. Konfrontace Tonyho s vlastními činy i schopnost střídavě sledovat okolí zcela zvláštním způsobem, jsou tentokrát vedeny jako více samostatné úkony, kdy Bůh nechává svou ovečku pořádně vymáchat ve světle pravdy nad jejími životními omyly. Jde tedy o jakýsi duševní růst postavy v praxi, tentokráte bez neustálé fyzické přítomnosti Boha.
Příběh není tolik akční, za to je ale opět plný silných otázek ze života, které se mohou dotýkat každého člověka bez rozdílu. Křižovatky se svou komplexností tentokráte zaměřují spíše na sociální aspekt žití, než na psychologické úvahy hlavní postavy, i když i ty zde hrají svou zásadní roli. Důležitou částí této knihy je také přirovnávání lidské duše ke kusu země, o kterou je třeba se starat – v jistém ohledu jde některé další obrazy vidět jako paralelu k dílu C. S. Lewise, což ostatně není až tak překvapivé, pokud se do knihy trochu více začtete.
Vzhledem k tomu, že se Tony během své cesty musí s lecčím popasovat „sám“, je zde možnost pro představení dalších postav, které jeho putování silně ovlivní. Jejich jednání ale ve většině působí až idealisticky, ale je to chování nezbytné, bez kterého by se hlavní postava neobešla. Přesto působí postavy sympaticky, což je na knize velkým plusem. Na Tonyho příběhu lze také ocenit to, že tentokrát by se mohl jevit přijatelnější větší skupině čtenářů. Kontroverzní náboženské momenty se zde prakticky nevyskytují, a pokud ano, lze je téměř ignorovat, což je důvod, který by mohli zarytí odpůrci Youngových knih již od dob Chatrče v tomto případě vzít alespoň v potaz. Stejně tak lidé bez náboženského přesvědčení mohou v knize nalézt pěkné a zajímavé myšlenky nebo ji vzít jako nápaditou autorovu představivost o životě před koncem.
Kniha i přes závažnost svého poselství zůstává čtivá a jistým způsobem lehká po celou dobu až do velkého finále. Přesto se může poslední pasáž zdát být poněkud uspěchaná a až moc podbízivá, což je trochu škoda. Také zde chybí větší dějové zvraty, které by děj činily o to víc napínavým, tak jako tomu bylo v Chatrči – v jistém slova smyslu jsou ale vynahrazeny jiným, méně tepzvyšujícím způsobem. Rozhodně jde ale o dobré pokračování obrazu přátelství člověka s Bohem i člověka s jinými lidmi. W. P. Youngovi předávání vlastního pohledu na toto téma velice jde, jeho Křižovatky jsou opět vzhledem k tématu dosti originální a dovedou zaujmout.
NÁZEV: Křižovatky (Cross Roads)
AUTOR: William Paul Young
PŘEKLAD: Šárka Kadlecová
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
ROK VYDÁNÍ: 2013 (vydání originálu 2012)
POČET STRAN: 288
(4 / 5)
„Chceš mi říct, že tohle je peklo, že já jsem v pekle?“
„Ne tak docela, přinejmenším ne v tom smyslu, jak si ho představuješ. Rozhodně tu nikde nečíhá Dante.“
„Dante?“
„Dante, s tím svým infernem a vidlemi a tak. Chudák chlapec se za to dodneška omlouvá.“