Orkové a lidé spolu měli naději žít v ničím nerušeném míru. Tak to aspoň vypadalo poté, co byli alespoň jednou schopni spolupracovat na zničení společného nepřítele a mohli tak pochopit, co oba národy vlastně chtějí. Netrvalo ale dlouho a na obzoru se objevily první sousedské neshody, které by mohly zamířit opravdu špatným směrem. A to znamená jediné: Kruh nenávisti je ustaven a najít z něj východisko nebude lehké…
Kruh nenávisti je propojením událostí, které věrní hráči kultovního počinu firmy Blizzard mohli projít v bonusové kampani WarCraftu III: Frozen Throne. V této knize se dozvídáte, co patrně následovalo po poslední neveselé misi, jejíž konec zanechal spoustu otázek (ale otázky vyvolává i tato kniha – o tom ale níže). Hlavními hybateli pokračování jsou zde (stejně jako ve hře) Jaina Proudmoore – lidská, velice mocná čarodějka, která chtěla žít v ústraní, dále se opět setkáváme s orkským náčelníkem Thrallem, který chce pro svůj lid svobodu a mír, a také s několika dalšími postavami, které – až na jednu – dvě výjimky – si není nutné zvláště pamatovat.
Zatímco si Horda ke své spokojenosti vytvořila svůj nový domov v kalimdorské oblasti, která byla pojmenována Durotar, lidé sdružení kolem čarodějky Jainy Proudmoore přijali místo v opuštěném a pochmurném prostředí bažinatého poloostrova Theramore. Někdo by mohl říct, že tohle rozdělení „znovuobjeveného“ kontinentu by mohlo být fér, ale lidem tohle dělení zrovna fér nepřipadá. Jednak nesnáší místo, kde se usadili, tak nesnáší ani orky a pomalu ani sebe navzájem. Tudíž stačí sebemenší provokace a oheň je na střeše. A toho ohně tu bude docela dost.
Co je na předloženém příběhu úsměvné, je za prvé fakt, že jediné postavy, které prakticky vůbec netrpí pocitem méněcennosti a které nemají nutkání vyeliminovat členy opačné frakce při každé možné příležitosti, jsou Jaina a Thrall. Za druhé jsou to právě oni, kdo neustále zas a znovu opakují všem horkým hlavám kolem, že válka prostě nebude. A to do naprostého zblbnutí. Bohužel i oni jsou vykreslení jako situací omezení tvorové, tudíž nemohou ohlídat všechno. A když se do jejich idylky vloží ještě třetí strana, mohou jí jen poděkovat, jak jde všechno krásně z kopce a jistotou je i pomalu nutnost začít seškrabávání svých nadutých poddaných z mečů a seker domnělých nepřátel.
V určitém ohledu je možné dát za pravdu těm čtenářům, kteří právě z tohoto neustálého vaření krve v žilách mezi Hordou a lidmi knihu otevřeně kritizují a nedávají jí vysoké hodnocení. Samotné chování všech možných postav, hlavní zápletka a mezipříběhy, nejsou z těch originálnějších. Co si budeme povídat, to zjistíte prakticky pár stran po začátku. Ale je tady jeden důvod, proč to až tak úplně nehrotit. Stačí si uvědomit, že lidská rasa ve WarCraftu má prostě kolikrát o kolečko míň a právě o důsledcích této indispozice je téměř celý tento fantastický svět. Samozřejmě, že tady nejde jen o rasu lidí, ale u té mohou autoři čerpat autentické povahy ze skutečného světa. A pak to tak dopadá.
Co by se možná dalo řešit jako závažnější problém, pokud začnete porovnávat hru s knihou – a berete-li knihu jako pokračování kampaně – je zmatek v posloupnosti děje. Na jednu stranu si můžete být jistí, že kniha skutečně popisuje děj po poslední misi (tomu nasvědčuje zmínka o Jainině otci), pak ale začnete číst o splašených ještěrech a najednou nevíte, kde v časové linii vlastně jste. Možná se autor jen trochu pomýlil, možná šlo o záměr, který je v pořádku, i když poněkud zbytečný – nač opakovat to, co bylo ve hře (a možná došlo jen k nepochopení na mé straně), ale na přehlednosti uspořádání událostí důležité zvláště pro zavilé fanoušky světa WarCraftu to nepřidá.
Přesto, byť že tato kniha postrádá hloubku, pořádný nečekaný zvrat a správnou zápletku hodnou zmínky, kniha je přitažlivá zvláště svým výrazově volnějším překladem, který působí dost příjemně a vzdušně. To značně pomáhá překlenout propast v kvalitě příběhu, která není zvláště vysoká. Keith R. A. DeCandido se sice patrně snažil vytvořit hodnotný příběh, který měl za úkol odhalit spoustu skrytých detailů v životech některých postav, celkově ale Kruh nenávisti svůj cíl úplně neobsáhl. Jako kladné je ale přeci jen možné brát právě výskyt některých starých známých hrdinů, kteří jinak v knihách nedostávají moc prostoru. A to rozhodně každého milovníka světa WarCraftu zahřeje u srdíčka.
NÁZEV: Kruh nenávisti (Cycle of Hatred)
SÉRIE: World of WarCraft (1)
AUTOR: Keith R. A. DeCandido
PŘEKLAD: Jan Netolička
NAKLADATELSTVÍ: Fantom Print
ROK VYDÁNÍ: 2006 (vydání originálu 2006)
POČET STRAN: 192
(3 / 5)