Znáte hodně příběhů, kde je hlavní postava pro společnost spodinou a členem podsvětí, ale na druhé straně je to právě ona, kdo všem okolo zachraňuje zadek a její úmysly jsou vlastně docela ušlechtilé? Odpověděli jste sami sobě ne? Výborně. Můžete si zkusit dát „rande“ s příběhem hlavní postavy z Dolního města. (Pokud jste odpověděli, že znáte hodně příběhů, pak si můžete obohatit sbírku, co Vy na to?)
Léčba ostrou břitvou zapadá do kategorie fantasy. Do úvodu by bylo možná vhodné říct, že mnoho z fantasy v této knize vlastně není, s tím je potřeba se asi smířit už na začátku. Ovšem děj to nijak neochuzuje, jelikož je tato lehká „absence“ vynahrazena jinak.
Vypravěčem příběhu je hlavní postava, kterou každý zná pod jménem Správce. Je to zvláštní osobnost nacházející se v ještě zvláštnějším prostředí připomínajícím Ostravu, jde o člověka se specifickou minulostí, oplývajícího břitkým humorem a podivnými přáteli. Správce, který má jistý cit pro spravedlnost, se zaplete do případu brutální vraždy malé holčičky. Při pohledu na oběť zločinu je mu jasné, že něco – nebo někdo – v Dolním městě provádí extrémně nekalou činnost, která musí být zastavena. Správce se přichomýtá do celého případu vraždy vlastně docela nechtěně, ovšem dobíhají jej stíny jeho temné minulosti, které jej velice konkrétním způsobem nutí věnovat případu veškerou pozornost.
Správcovo konání a řešení celé té nepěkné situace, o kterých se v Léčbě ostrou břitvou dočtete, mi připomnělo, že jsou tady knihy, ve kterých hlavní postavy jednají dost divoce, naturalisticky a okolí na ně reaguje i dost neortodoxními způsoby. Takové knihy moc nevyhledávám, protože málokdy umí autor psát tak, aby jednání i mluva takových postav nepůsobily přihlouple, nemístně a uměle. Ale toto není ten případ. Nejenže je takové chování podáno vcelku zdařile a jistým způsobem příjemně, Správci autor vložil také humornou náturu a pořádnou vyřídilku. To znamená, že jsem se spravedlivému sarkasmu, kterým Správce vládne, musela upřímně smát a u čtení jsem se bavila. Jeho hlášky proti znepřáteleným postavám byly skvělé. Ovšem, byly tady pasáže, které musely opsat zbytek děje. A když to vezmu kolem a kolem, prakticky celé jeho zbývající vyprávění bylo záplavou slov, které bych přiřadila k zápisu z milovaného deníčku.
V Dolním městě je propracované podsvětí – tedy co se dealerů různého kalibru týče. Každý jeden „boss“ má něco do sebe. Když se s nimi Správce postupně setkává, aby získával požadované informace, je tady krásně vidět, jak je každý potencionální záporák opředen vlastní jedinečností. Že to není jen masa idiotů, která je dostatečně děsivá na to, aby si udržela respekt. K podsvětí se dá jistě přiřadit také složka zákona, se kterou má Správce tu čest spolupracovat, a která zde vystupuje v podobě různorodých „mentálních“ i charakterových deformací. Divím se, že vypravěč zůstal tak nějak nepoznamenán.
V úvodu jsem psala, že se zde neobjevuje mnoho z fantasy. Celkově by se dalo říct, že z fantazijního prostředí se v knize vyskytují akorát čarodějové a temné nestvůry z prostoru mezi vesmíry. Ano, obojí je jedním ze základů celého příběhu, ale možná je dobře, že se tam tak často ve své aktivní formě neobjevují, protože právě díky tomuto odsunu hlavních-vedlejších postav, je příběh ideálně vyvážený.
Prostředí příběhu působí relativně originálně. Taky postava Správce je napsaná skvěle, i když o ní samotné čtenář moc neví. Okolní postavy jsou zajímavé. Nakonec i samotný případ je docela dobrý, ale přiznávám, že jsem dlouhou dobu měla pocit, že o něj taky vlastně nejde. Celkově bych tento mix přirovnala ke knihám Trnový princ (Mark Lawrence) a Cesta stínů (Brent Weeks), je to něco mezi oběma. (Hlavně typem postavy, formou vyprávění a temným prostředím.) Ale narozdíl od těchto dvou knih jsem tady od poloviny měla docela jasnou představu, jak to celé skončí a kdo za vraždou stojí. Obávám se, že pokud někdo čte knihy například od Brandona Sandersona, je připraven přemýšlet nad možnými i nemožnými možnostmi dějových zvratů. Ale i když jeho knihy nečtete, Polansky zvolil naprosto banální a v literatuře základní motivy trestného činu vraždy a samotného „vraha“. Což mě nakonec dost zklamalo, protože kniha je napsaná snadno oblíbitelným příjemným stylem, který nepůsobí nuceně.
Knihu hodnotím jako průměr. Měla by o dost lepší hodnocení, kdyby autor očekával, že čtenáři mohou být i velice nároční a hladoví po nečekaných koncích. Ale rozhodně musím říct, že komu stačí opravdu skvělý popisný styl v ich formě, tohle je skvělá kniha pro přečtení.
NÁZEV: Léčba ostrou břitvou
AUTOR: Daniel Polansky
SÉRIE: Dolní město (1)
ROK VYDÁNÍ: 2012 (vydání originálu 2011)
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
POČET STRAN: 352
(3 / 5)