S mladým Alvem, pasáčkem dobytka a nalezencem, vždycky jednali jako s jedním ze zvířat, které hlídal. Asi se není co divit, že si tenhle chlapec začal ze srdce přát, aby celé domovské městečko postihla nejaká strašlivá pohroma. Bohužel nepočítal s tím, že osud je fér na obě strany a že má pro něj připraveno několik výživných lekcí. Vítejte tedy ve světě poctivé svalnaté kovařiny, zlých sil a nezdolných ideálů, které jsou připraveny si to navzájem od podlahy vyříkat a nic neodpouštět. Vítejte v příběhu Ledové kovadliny.
Alvovy útrapy jsou jen nepatrným zrnkem v boji dobra proti zlým silám Ledu. Ledu, který se snaží pokrýt celý svět a očistit jej od veškeré poskvrny. Tedy od lidí a dalších ras. Alv je zatažen do tohoto souboje nevědomky, a i když jeho život zrovna není v centru dění, pořád je zajímavé jej sledovat.
Neznám mnoho fantasy, ve kterých by byl hlavní hrdina vlastně „vedlejším“ hrdinou. Obvykle bývají postavy těmi největšími měniteli dějin, sociálních struktur a světových řádů. Kam se hnou, tam pomalu nastává apokalypsa. (Pro zlo, samozřejmě.) V Ledové kovadlině je tomu ale trochu jinak. Děj plyne pokojně, zatímco se Alv prokousává léty života a vyplňuje je nelehkou prací a to prakticky (ve většině případů) mimo hlavní události na kontinentu. Možná si říkáte, že o tom musí být hrozná nuda číst. Opak je ale pravdou.
Michael Scott Rohan má totiž dar neuvěřitelně autentického vyprávění – a to i bez prolévání hektolitrů krve, létajících končetin, znásilňování a kdo ví čeho ještě. Díky propracovaným popisům prostředí a samotného čarovného kovářství (jehož výskyt je možné odvodit z názvu knihy), které hraje v příběhu snad největší roli, je příběh Ledové kovadliny jedním z těch, ze kterých může mít čtenář ohromný estetický zážitek i bez výše zmíněného. Je sice pravda, že se některé obecné čtenářské potřeby s dobou mění, ale Ledová kovadlina se ani dnes nemá za co stydět.
V příběhu je možné se setkat s několika momenty, které nemusejí zprvu dávat smysl nebo nejsou dovysvětleny. Některé věci totiž autor čtenáři prostě neřekne, nechá ho, ať si nad tím láme hlavu, jak chce (nejčastěji jde o věci týkající se „magie“). Nedosahuje to sice ani zdaleka úrovně Eriksonovy Malazské knihy padlých – a co taky ano. Z mého pohledu je toto nevysvětlování všeho spíše pozitivní, protože vzbuzuje pocit tajemna. Jsou totiž knihy, kde dojem kazí všudypřítomné vodění čtenáře za ruku. A z toho mám občas rudo před očima.
Asi nastává čas vyzradit osobní dojmy z celé knihy a nějak je utřídit. Do čtení této knihy jsem se pustila z důvodu, že mě v jistém seznamu doporučené literatury fantasy zaujal název trilogie (ostatně i dalších dílů). Vzhledem k tomu, že ze starších děl mám sice respekt, ale ne úplně vysoká očekávání, Ledová kovadlina pro mě byla milým překvapením. Dokonce jsem byla nervózní, když jsem neměla Alvův příběh po ruce. Kvalitní a poctivá spisovatelská práce se mnou dělá divy. A ještě něco. Nemůžu se dočkat, až otevřu druhý díl.
V Ledové kovadlině nehledejte přemíru vzrušení z akce. Místo toho se ponořte do tajemství kovářství, soubojů dobra se zlem i delikátnosti vyprávění, které pro své čtenáře přichystal Michael Scott Rohan. Určitě nebudete litovat.
NÁZEV: Ledová kovadlina
SÉRIE: Zimní letopisy (1)
AUTOR: Michael Scott Rohan
PŘEKLAD: R. Tschorn
NAKLADATELSTVÍ: Laser-books
ROK VYDÁNÍ: 1999 (vydání originálu 1986)
POČET STRAN: 334
(5 / 5)