Procházky po Krakowě jsou vždycky příjemné. Horší to je, když máte hlad a snažíte se najít nějaké místo, kde se najíst. Tím myslím najíst za rozumnou cenu. Nakonec se mě a mým kolegyním, kterých jsem se držela jako klíště, jelikož měly mapu, podařilo najít příjemné místo s vegetariánským menu. Dala jsem si svou zupę zieloną a pomalu byl čas zamířit na místo, o kterém jsem věděla jen to, že se mu říká Arteteka…
Ta budova, před kterou jsem v té zimě stála, vypadala velice zvláštně. Při letmém obhlížení terénu mi bylo záhadou, kudy vlastně dovnitř. To, co se zdálo být hlavním vchodem, hlavním vchodem jaksi nebylo. Nebo bylo, ale hledala jsem špatnou odbočku. Ona neschopnost najít cestu někam nebo odněkud je trochu mou noční můrou. Pokud se vám to zdá být zmatené, ano, tak to má působit. Protože tak celá ta moderní budova Arteteky působila na mě. Nakonec se mi ale podařilo zjistit, že prostory v suterénu, které vypadaly jako garáž, skrývaly velice příjemnou kavárnu. A bylo tam dost živo.
Z kavárny bylo nutné se v určitou dobu přesunout zase ven a dovnitř a společně pak ohlásit, že naše exkurzní skupina dorazila. Rozhlížela jsem se po těch velkých, prázdných prostorách a i přes zjevnou snahu, aby prostředí působilo příjemně, jsem měla pocit spíše opačný. Vyšli jsme několik pater, kde byla situována specifická knihovnická část Arteteky. A pokud by někdo čekal typické nekonečné množství regálů s knihami, ticho a přísnost, byl by silně vyveden z omylu.
Jak jsme byli obeznámeni neortodoxně působícími knihovníky, v Artetece nemají knižní fond. A pokud ano, jde o knihy obrázkové nebo takové, které popisují, jak zvládnout nějakou dovednost. To, co vidíte na fotce jsou totiž regály plné komixů, mang a manhw. Hned vedle se nacházela zásoba počítačových her, her na konzole, DVD s filmy a hudbou… Prostě takové věci, které v normálních knihovnách jen tak nenajdete – a pokud ano, maximálně v hudebních odděleních.
Arteteka je místo pro tvoření a kreativní zevlování. Na pohodu si můžete půjčit libovolný film nebo hru a ponořit se do nich, jelikož se zde nachází spousta počítačů se sluchátky. Pokud jste nadaní přes klavír, můžete si půjčit sluchátka a cvičit na keyboardu. Není to ale jen o tom, kde trávit volný čas nebo využívat prostor k tvorbě. Jde-li na vás únava, není problém využít nějaký klidný roh a normálně se prospat. (Jednoho takového spícího uživatele jsme skutečně našli. Vypadal, že zrovna prochází těžkým obdobím Student´s Creed.)
V Artetece se běžně dějí různé akce, do které místní knihovníci lákají i osadníky z Krakowa. A to je super, jelikož i o tom knihovnické instituce taky mají být a často jsou. Pan knihovník nám povídal o tom, kterak měli zrovna nedávno v knihovně akci na téma Star Wars pro děti, a pak jen tak mezi řečí vytáhl zpoza pultu světelné meče. Byla to v ten moment naprosto samozřejmá věc a ani se pan knihovník nevrušoval tím, že si meče půjčili mí kolegové a začali se s nimi šermovat. Domnívám se, že z celé té několikadenní akce byly fotografie studentů-jedi jedním z největších úlovků. (Bohužel, žádnou takovou fotografii publikovat nemohu, jelikož žádnou nevlastním a i kdyby, nechci něčí soukromé pózy odhalovat masám.)
Arteteka byla oproti předchozí Jagellonské knihovně docela šokem. Něříkám, že nepříjemným, protože v Artetece mají neuvěřitelně pohodlné pohovky. Všechno bylo velice neformální, ale pořád ve vysokém standardu, celá budova ukrývala mnoho skrytých promyšlených detailů a knihovníci zde působící jsou příjemní a sympatičtí. Jak řekl jeden náš přítomný vyučující, tak nějak si představuje, že budou vypadat knihovny v budoucnosti. A když to říká on, nezbývá než s ním souhlasit. Upřímně souhlasit.
Po ukončení veselé exkurze jsme byli vyzvednuti panem řidičem autobusu na místě, které vypadalo v přepočtu na penalizační systém v ČR minimálně na pár bodů. Nakonec jsme to ale všechno zvládli dostatečně rychle a zamířili jsme se ubytovat do hostelu. Po celém dni to byla vítaná změna. A i když vznikl problém s rezervacemi míst v pokojích, které podle jejich aktuálního plánu ubytovaných ani neexistovala, ubytováni jsme tedy nakonec skutečně byli.
Konečně došlo na rozečtenou knihu, kterou jsem s sebou tahala za hranice, taky na menší rozhlédnutí se v novém prostoru (a ano, našla jsem na stropě mezi spoustou jiných namalovaných postaviček toto krásné Špagetové monstrum) i tradiční rychlou baštu ve formě pizzy. Čekala jsem, že budu po celém dni úplně mrtvá, ale nakonec jsem s kolegyněmi zašla ještě na víno do baru naproti. A musím říct, že to bylo to nejlepší sladké víno, jaké jsem kdy pila. Kolem jedné ráno se mi konečně podařilo usnout. A bylo právě na čase, jelikož brzy ráno nás všechny čekal přesun na druhou stranu Polska…
Děkuji Janě U. za fotografie z Arteteky. Jsi nejlepší.