Únor utekl velice rychle a dny připisované březnu uběhly tradičně tak, že jsem stihla leda tak pochytit, že další v tomto měsíci už letos nebudou. Je tedy na čase zrekapitulovat si, co hezkého jsem nakonec (ne)přečetla, abych se mohla taky pěkně (ne)pochválit.
Byly to čtyři knihy, které jsem v polovině února naplánovala přečíst. Tři z nich jsem si přečíst opravdu, ale opravdu chtěla – nebo spíše potřebovala je přečíst. Dvě z těchto tří knih byly hořící resty typu recenzních výtisků ve formátu elektronické knihy. Jednu z vybraných čtyř jsem nakonec nedočetla. Takto vypadala moje bilance během doby od začátku až do konce termínu, který jsem si pro vybrané tituly určila. A teď už trochu konkrétně.
Nejjednodušší pro mě asi bude začít tím, co mě nejvíce děsí a mrzí. Knihou, o které mohu uvažovat maximálně v rovině první dočtené části, je Bída historicismu. Vlastně nevím, co mi stálo v cestě tuto velice zajímavou teoretickou knihu dočíst. Snad to byl jinak (ne vždy dobře) využitý čas, který už pro knihu logicky nezbyl, snad to bylo kvůli tomu nekonečnému odkládání všech „povinností“ na další den. Smrtící kombinace. Zvlášť pro rozečtené knihy, ke kterým se pak nedá a nedá dostat.
Zvládla jsem ovšem dočíst jednu zvlášť zajímavou, uzoučkou knížečku, která je ovšem bohatá svým obsahem. Velký rozvod nebe a pekla je dílko bezesporu krásně napsané, ukazuje různorodost a taky trochu paradoxní předvídatelnost lidských povah zasazených do fatálního prostředí netradičně vykresleného nebe, ale také pekla, jak již název knihy napovídá. Rozhodně nejde jen o dílo jaksi křesťansky laděné, domnívám se, že si v něm každý může najít něco, co jej zaujme. Stejně jako mě. U čtení jsem si totiž do knížky lepila barevné lístečky k pasážím, které pro mě byly nějakým způsobem interesantní a ke kterým se tak budu v budoucnu moct vracet.
A teď nastává doba elektronická, protože následující dva odstavečky budou věnovány zmíněným e-knihám. První z těchto e-knih a zároveň recenzním výtiskem, u kterého na mě z diáře řval obrovský vykřičník už řádnou dobu, byla kniha Last of The Fallen. Svižný děj, postavy s často ne zrovna košér schopnostmi, spousta akce a následky pronásledující jednu z hlavních postav způsobené neuposlechnutím rozkazu – tak by se dala tato kniha ve zkratce charakterizovat. Domnívám se, že pokud by se kniha dostala v širší známosti do světa, mohla by mít poměrně velký úspěch. Na příběhu bylo poznat, že autor už se psaním nějaké zkušenosti má a nerozpakuje se psát o opravdu děsivých až odporných událostech dostatečně živě.
Druhou e-knihou a taktéž recenzním výtiskem, ze které se mi podařil nasát příběh do mé chatrné paměti a prožít děj v novém světě, byla ta s názvem Message Bearer. Nad touto knihou dumám od doby, co se mi ji podařilo dočíst. Měla jsem trochu problém se častokráte vůbec do knihy dostat, ale ne proto, že by byla špatná. Některé knihy mají prostě takovou vlastnost. Celkově jde ale o příběh plný úžasných pasáží o cestování mezi světy, o novém konceptu magie a taky o spoustě chodících nebezpečných věcí nazvaných podle jisté oblasti pekla – sheolech. Z knížky jsem ještě doteď trochu rozjařená, aniž bych věděla jestli dobrým, nebo spíše špatným způsobem. Říkám si ale, že až bude venku druhý díl, budu stát první ve frontě, abych konečně viděla, jak to autor rozjel.
Za co se tedy nepochválím, je Bída historicismu, ke které jsem se prakticky nedostala. Na druhou stranu – přečíst během měsíce, kdy jsem měla obrácenou čtenářskou krizi (to by si zasloužilo samostatný článek), tři knihy – to je vcelku dobrý výkon. Mám za to, že duben bude hodně čtenářsky podobný jako únor a březen, ale lepší méně než nic. Níže uvádím ty knihy, o kterých už budu mít navždy jakési povědomí, které jsem si užila a o kterých jsem napsala recenze. Takže tedy sama sebe chválím a těším se na další výzvy.
