Pampeliškové víno

Green Town je poklidné městečko plné poklidných obyvatel žijících své pohodové životy, které ze stereotypu všedních dní mohou vyvést jen nápadité úmysly nejmladší generace. Mezi ni se počítají také dvanácti a desetiletý Douglas a Tom Spauldingovi, kteří prožívají několik měsíců volného letního období ve vší radostné svobodě a živosti dětství.

Pampeliškové víno je zvláštní směsicí autorových vzpomínek na dětství a prvků naivity a snovosti, která provází snad každé spokojené vyrůstání. Jednou sledujete, jak hlavní hrdina Douglas přichází na zřejmé věci v žití, které si ale skutečně a hluboce začne uvědomovat, pak se děj přesune k jeho mladšímu bratrovi, spojujícímu neobvyklé situace dohromady, následně je děj věnován skupince dětí z městečka, které svou bezprostředností a rošťáctvím mění uvažování svých starých sousedů. Všechny tyto zážitky spojuje kdesi v pozadí skryté plynutí času, které není zvláště připomínáno, ale pozornému čtenáři neunikne.

Jedním z důkazů, proč se zde může vyskytovat ona skrytost, je jakési postupné „temnění“ prostředí i samotných epizod, které jako by ukazovaly na blížící se konec prázdnin i tíhu samotného času a krátkosti lidského života. Je až neuvěřitelné, s jakým zvláštním odstupem byl autor schopný tyto epizody popisovat a vyšperkovat maličkosti k dokonalosti, ale přitom zůstat nějakým způsobem osobní a poetický zároveň.

Z různých pramenů věnujících se Bradburyho Pampeliškovému vínu je možné vyčíst, že kniha je vedle vzpomínek prodchnutá magickým realismem. To je možná také důvod, proč je někdy tato kniha řazena nejen mezi autobiografie, ale také například do science-fiction. Očekáváním výskytu mimozemšťanů, technologií a letů do vesmíru se, vzhledem k povaze knihy, budete muset vyhnout již před začátkem čtení.

Nakonec je dobré zmínit jeden malý zádrhel, kterým kniha oplývá. A tím je, zda-li chápat předloženou a klíčovou dětskou naivitu i naivitu dospělých jako součást snového světa, nebo jako součást vzpomínek ze skutečného světa. Mohou nastat okamžiky, kdy uvažování a jednání dětí (zvláště těch starších) začnou působit absolutně nevěrohodně, protože tak „hloupé“ by přece děti před branami dospívání nemohou být. Ale možná to byl autorův záměr, protože šťastná období dětství může každý z retrospektivního hlediska vnímat podobně.

V knize Pampeliškové víno nečekejte strhující drama nebo nečekané zvraty. Spíše si zde užijete krásný styl psaní Raye Bradburyho v jeho originálně podaných příbězích života. A kdo by nechtěl zavzpomínat na dobu, kdy všechno bylo možné a každá událost skrývala dobrodružství?

 
NÁZEV: Pampeliškové víno (Dandelion Wine)
SÉRIE: Green Town (1)
AUTOR: Ray Bradbury
PŘEKLAD: Tomáš Hrách
NAKLADATELSTVÍ: Arcadia
ROK VYDÁNÍ: 1995 (vydání originálu 1957)
POČET STRAN: 242
 

(4 / 5)

 

Na světě je pět miliard stromů. Někde jsem to četl. A pod každým stromem je stín, nemám pravdu? A víš, jak vzniká noc? Já ti to povím: to vylezou ty stíny zpod těch pěti miliard stromů!