Prosinec s ležáky – vyhodnocení

Prosinec měl mít specifickou náplň – po stránce četby. Už dlouho před tímto měsícem bylo díky projektu Prosinec s ležáky jasné, že tento měsíc bude patřit právě těm knihám, které v knihovničce ležely opravdu dlouho. Jak je možné doložit, vybrala jsem si několik knih, které jsem měla k dispozici na bytě a splňovaly podmínky. Doufala jsem, že se mi je podaří zvládnout už na začátku měsíce hlavně kvůli první fázi zkouškového období. Potom jsem se měla přesunout na svátky domů a tady se učit na druhou vlnu zkoušek.

Musím se omluvit pořadatelce celé akce, ale z vybraných knih nakonec nepadla ani jedna. Zahltily mě věci běžného i studijního života a podlehla jsem i tak trochu odkládání vybraných knih na později. Když jsem odjela domů, samozřejmě jsem jela dost na lehko, takže knihy zůstaly na bytě. Klasický konec pro roztržitého sklerotika. Ale aby to celé nebyla taková tragédie, narychlo jsem se rozhodla vytěžit ze své zaprášené domácí knihovničky alespoň něco, s čím by se dalo pracovat. Tak jsem sáhla po knihách, které mi zde nestrašily jen třeba pár měsíců, ale rovnou několik let.

První z knih, kterou jsem rozečetla, byli Tkalci saramyrští od Chrise Woodinga. Knihu mám odloženou teď na leden. Rozhodně ji mám v plánu dočíst, jelikož jde o knihu s dosti zajímavým dějem. Uleželost knihy v polici je prakticky stejná, jako u Kočičích nocí z původního výběru.

Druhou knihou, kterou jsem zvládla přečíst a napsat na ni recenzi, je Paladin. Tuto knihu jsem kupovala snad ještě někde na základní škole, což je safra dlouhá doba (až mě děsí, jak moc). Nu, rozečetla jsem ji hned několikrát, ale pokaždé jsem ji odložila jako knihu mimo můj tehdejší vkus. Tentokrát jsem však měla pro knihu i celkový příběh větší porozumění a jsem velice ráda, že jsem ji konečně dočetla. Pokud si nějaká kniha v prosinci zasloužila být přečtená, byla to tahle.

Dostala jsem se ještě k jedné knize, kterou jsem sice dočetla krátce po sobotní půlnoci a tedy již v lednu, ale byl to ohromný xletý rest. Větší část této knihy jsem stihla načíst v prosinci, takže si dovoluji ji zařadit do tohoto článku. Šlo o knihu Slimáci od spisovatele Shauna Hutsona. Podobně jako u Paladina, i tady jsem ji rozečetla několikrát již dříve, ale řekla jsem si, že tentokrát mě zmutovaní slimáci už tak znechucovat nebudou. No, trochu jsem se přepočítala, pořád to byl hnus fialový, ale kniha je za mnou. V průběhu několika dní na ni čekejte recenzi.

Prosinec s ležáky sice nedopadl podle plánu, ale tuším, že se mi z něj podařilo v dané situaci vyzískat jen to nejlepší. Knihy z původního seznamu přeřazuji do seznamu „čteno podle nálady“, ale věřím, že se k nim jednou dostanu. Pořadatelce celé akce ještě jednou děkuji za možnost se zúčastnit. Snad se do příští případné akce poučím, aby všechno dopadlo, jak má.