Prosinec s ležáky

Listopad, který byl letos pro mnohé nadšence české knižní scény laděn do barev fantastiky, odešel s ladností žloutnoucích listů dopadajících pod nohy chodců. Je načase přivítat první mrazíky, ledový vítr plný vloček a vůni medoviny a vánočního punče. A jak jinak si zpříjemnit tyto prosincové dny, než s knihou v ruce.

Již v říjnu jsem přijala s velkým nadšením myšlenku připojení se k projektu paní Evy Vláškové alias Knihomolky na mateřské. Ta se rozhodla, že se bude v prosinci věnovat knihám, které jí leží v knihovničce již delší dobu – a k této iniciativě přizvala právě další blogery a čtenáře.

Myslím si, že právě prosinec je pro takovou akci naprosto ideální, jelikož mazat staré dluhy je zvláště před koncem roku chvályhodnou činností. Tak se tedy jdu rozepsat o výběru knih, které v mé knihovničce straší taktéž povážlivě dlouhou dobu.

• Květinová zkouška (Jay Lake) – kdysi dávno jsem knihu rozečetla. Pamatuji si akorát trpaslíky, kteří si nechali sešít rty. Je to zřejmě ten typ knihy, který nutí každého číst dál právě na základě takového divného detailu a přijití na kloub tomu, proč se v knize, safra, vůbec vyskytl.
• Kočičí noci 1 (Blanka Jiroušková) – aneb když se prehistorický nákup v levných knihách promění takřka ve fosilii.
• Holka (Štepán Burda) – tak tohle je kromě ostudy děsivá připomínka odkládání četby. Tato kniha měla být na mém seznamu přečtených knih již v listopadu, ale prostě se tak nestalo. Ještě jednou: Shame on me!
• Vítr v piniích (Františka Vrbenská a Jakub D. Kočí) – k této nebývale poetické knize se vracím jako vrah na místo činu. Zřejmě by bylo dobré už konečně tento případ rozřešit.

Karty jsou na stole, už jen z nich poskládat postupku jako schody vedoucí do sféry spokojenosti. Jsem zvědavá, jak můj výběr nakonec dopadne. Přeci jen, znám se. Ale i tak do těchto knih i sebe vkládám velké naděje.

Ať už se do projektu aktivně zapojíte také, nebo ne, přeji Vám všem klidný a příjemný prosinec. A ještě jednou děkuji autorce nápadu za jeho sdílení.