Vítám uvyklé čtenáře, vítám nové čtenáře, vítám náhodné čtenáře i ty, kteří si tento článek jen rozkliknou a ihned vykřížkují záložku s tímto blogem v okně svého prohlížeče. Mám pro vás všechny pár novinek, založených na jednom konkrétním principu. Vždycky, když totiž něco hrdě prohlásím, udělám pak úplný opak. Nebo raději vůbec nic – a to se týká také plánu v blogerské kariéře. Takže pokud v jednom z minulých článků oznámím, kolik toho mám v plánu udělat, načíst a podobně, většinou to nedopadne a já stagnuji neznámo v jakých hlubinách. Ach, jsem to ale příšera. Na druhou stranu je takové zahálení určitou formou příležitosti nechat si všechno uležet v hlavě a vykutat ze zatemnělých propastí kreativity něco… ehm, nového. Však uvidíte časem sami. I když některé věci už můžete vidět teď a právě o nich je tento úvodníkový příspěvek.
Těch změn je hned několik. V prvé řadě je to změna názvu blogu i změna adresy blogu, která logicky vychází ze změny první. Proč k tomu došlo? Řekla jsem si, že název „Knihy podle Iri“ je sice milý a velice osobní, evokující dostatečnou porci upozornění, že rozebírané knihy jsou hodnoceny jakousi individualitou, která si říká nějak divně na „I“. A snad proto to byl jeden (dostatečný) důvod, proč se od toho odtrhnout a pokusit se vytvořit doupě recenzí, tipů a článků o knihách, hodnocených stále stejně subjektivním přístupem jako doposud, a to s jedním rozdílem. Tím je snaha o jakous takous originalitu a vymezení se v internetových vodách.
Nehaním nikoho, kdo používá v názvu svého blogu „něco“ podle „něčeho / někoho“ či něco podobného, to ne (vždyť bych šla sama proti sobě). Jak jsem ale časem procházela víc a víc blogů a booktubových kanálů, zjistila jsem, že se osobně chci ztratit za značkou, která bude více osobitá a zároveň neutrální, než ta, kterou jsem užívala původně. Aby byla šílená. A možná také více(méně) zapamatovatelná. Proto jsem, následkem oborové deformace, zvolila název „perplex memex“.
Výchozí inspirace vycházela z knihovníky a informačními vědci neustále omílaného článku V. Bushe As We May Think někdy ze 40. let minulého století o přístroji jménem memex, který bude schopen uchovávat, třídit a znovu poskytovat znalosti a informace či něco podobného. Zkrátka takový funkčně velice idealizovaný předchůdce dnešních počítačů a internetu. Představte si, že studujete několik let obor knihovnictví a informační věda a najednou se vám stane, že místo výrazu „je to chyba v matrixu“ začnete říkat „je to chyba v memexu“. V takovém případě je nejvyšší čas tuto oborovou deformaci prostě přijmout, nebojovat s ní a smířit se s tím, že jste prostě divní a taky trochu „kchůl“, když víte, v čem že ta chyba vlastně je. Proto si dovolím tvrdit, že se nedopouštím plagiování nebo zneužívání celého tohoto krásného Bushova konceptu, jelikož mým cílem není vytváření nějakého takového přístroje nebo nástroje (blogu). Cílem je pouze pochytit onu tajemnou esenci původní myšlenky o zpracovávání informací a propojit ji se subjektivním způsobem nazírání na realitu knižního prostředí. Což ostatně recenze, články, tipy a kdo ví co ještě, je.
Jak jste si asi stihli povšimnout, můj přístup k hodnocení knih a podobným sounáležitostem je docela uhozený a zmatený, proto jsem ke slovu memex připojila také perplex. A název byl na světě. Takže ještě jednou – netvrdím, že tento blog je nějakou parodií na vševědoucí stroj vědění schopný dohledat a vyhodit zadavateli dotazu vše, co hledá, ale blog čistě inspirovaný touto krásnou myšlenkou zkombinovanou se subjektivním pojetím reality knižního prostředí skrze autora blogu – tedy individua, co si říká Iri Yanssen J. Chápeme se, že?
Další změnou bylo přehodnocení celkového uspořádání jednotlivých rubrik a vycházejících článků. V recenzích a krátkých komentářích hodlám samozřejmě pokračovat, neboť kritizování (no, slušelo by se říct konstruktivní, ale kdo ví, jak na tom moje úroveň je) je činnost, která mě vždycky velice bavila, ha ha. V určitých článcích hodlám pokračovat s určitostí také. Spíše šlo o změnu jejich úpravy i kategorizaci. Proto se některé rubriky oproti původní verzi vytratily, jiné byly přesunuty, další byly přejmenovány. Recenze již nezačínají obrázkem a jmenným popisem knihy, ale co je žádané, samotnou recenzí. A co je asi největší novinkou, přidala jsem rubriky zaměřené na vytipovávání (zvláště pro mě) zajímavých knih jak z naší české literární scény, tak zahraniční literární scény i náhodný výběr knih dle záznamů v mém osobním knižním cloudovém softwaru. Doufám, že všechny tyto ideje dojdou naplnění; již mám v mysli celou řadu bodů a zářivých knižních obálek, které chci přepracovat do odpovídajícího obsahu.
A asi poslední změnou je změna webové šablony. Pro většinu z vás (jak si dovolím odhadovat) je tato změna nepostřehnutelná, jelikož jste nejspíše nezabloudili na tento blog v dobách, kdy byla užita šablona dřívější. Pro rekapitulaci a ujištění však mohu prohlásit, že nyní je blog poněkud barevnější a více využitelný pro publikování balastu o skvělém artiklu, jakým jsou knihy a knižní světy. Mimochodem. Za řešení problémů a další support s tímto blogem a jeho fungování děkuji člověku jménem uxes. Je to ten nejlepší ajťák a dříč, jakého znám.
Pro tento „znovuúvodní“ článek to bude pravděpodobně vše. Už tak je dlouhý jako čekání na konec světa a nesluší se jej více protahovat. Záměrně nebudu slibovat, kdy přesně se objeví články skutečně o knihách, ale mohu přislíbit, že to bude brzy. Takže snad se tahle „sazenička“ znovu dobře ujme a vyroste z ní kolosální projekt, jakým měl být už od svého počátku. Tak na nové začátky od píky a vstávání z popela.