Visions of Zarua

Paddren je mladý čaroděj, který by měl být naprosto normálním učedníkem jako kterýkoliv z jeho vzdálených kolegů po celé Paltrii. Ale přesto to vypadá, že je nějakým způsobem jiný. Jeho odlišnost je spojena s jeho myslí – někdy se totiž stane, že je zničehonic zaplavena podivnými, děsivými vizemi. A právě kvůli tomuto neduhu mladý čaroděj velice trpí. Paddren neví, co tato vidění znamenají, prostě s nimi musí žít. Jednoho dne jde v jeho domovině v Herristonu nakoupit bylinky pro svého mistra Kaleshe. Celé to vypadá jako další poklidná práce během dalšího poklidného dne i přesto, že další vize zamlží Paddrenovo vnímání. Čaroděj očekává, že by to mělo být v pořádku, vize obvykle nemají dlouhého trvání, ale krátce poté je nečekaně napaden zlým pocitem, které mu říká, že se něco hrozivě pokazilo. Ba co hůř – vycítí, že je jeho mistr Kalesh v nebezpečí, pokusy o telepatické spojení s ním selhávají, protože Paddrena jeho mentor od nich odstrčí a spojení ukončí. Co by měl tedy Paddren dělat? Nic menšího než zalarmovat své přátele, aby mu pomohli Kaleshe zachránit… V ten den se všechno změní. Paddren a jeho přátele jsou uvrženi do víru událostí, které nikdo rozhodně neočekával…

Jsem přesvědčena, že Matrix existuje. Jak jinak by se dal vysvětlit tak familiérní nádech, který na mě během čtení z příběhu vanul? Dovolte mi říct, jak to myslím: Téměř každý snílek má svůj vlastní svět, v něm postavy a jejich příběhy, o kterých může takový snílek ve své hlavě přemýšlet, prožívat je, vymýšlet nové dějové linie a tak dále. A stejně tak to dělám já. To, co jsem našla ve Visions of Zarua, bylo něco příjemného, co perfektně korelovalo s mým vnitřním myšlenkovým světem – některé podobné dějové detaily, které paní Rogerson vložila do svého příběhu, mám ve svých. Čtení VoZ bylo něco takového, jako když si obujete domácí bačkory. Milovala jsem být v tomto příběhu a sledovat, co dalšího postavy udělají. To bylo prostě úžasné a po každé kapitole rostla moje zvědavost stále víc a víc. Ano, to, že jsem musela kvůli čtenářsky-nepřátelskému-světu, ve kterém běžně žiji, knihu odložit, mě činilo nešťastnou.

Dobře, odstavec nahoře byl o mých prvních pocitech z knihy. Popravdě, tyto první pocity přetrvaly po většinu knihy. Ale – objevila se v ní místa, kde můj entusiasmus opadal. Mohla bych začít s postavami. Jedna z Paddrenových přátel jménem Varnia pro mě zůstala cizí, pravděpodobně nejvíce ze všech hlavních postav. Po více než půlku knihy jednala příšerně, neustále byla naštvaná. Ano, v jistém ohledu by to mohlo být pochopitelné, ale mohla, dle mého, mít více postojů než prokazovat jen čistou lásku, nebo čistou nenávist. A ještě jedna věc, které jsem si všimla, byla ta, že zhruba 98 % všech rozmluv s Paddrenem končilo slovy: „odbouřila“- vyrazila ven nebo pryč. Nevím, jestli ji prostě jen nemám ráda nebo ve mně existuje malý hlásek, který volá po lepší výstavbě charakteru Varnie.

Možná se můj názor zatím jeví jako poněkud negativní. Ale to není pravda. Kromě ještě jednoho problému s častým výskytem slova „poplácat“ a pár malých chybiček, pravděpodobně nemám žádnou další poznámku. A vidíte, kam tím mířím? Příběh nebyl zrovna krátký a i přes to množství stránek plných delikátních akcí a omračujících dějových zvratů, ho mám ráda, obdivuji ho. A pak tu byl Paddren, který byl tak sladký a roztomilý – popravdě, byla jsem ráda za všechny ty příšerné události, kterými musel projít – dělaly jej jaksi lepším a uvěřitelnějším. (Ano, vím, že to zní sadisticky.)

Na konec této recenze musím říct – paní Rogerson si za svůj debutový román zaslouží ovace ve stoje. I kdybych měla být jediná, kdo by tleskal (a to je vysoce nepravděpodobné, vím, že nebudu jediná). Budu tleskat s pýchou a uznáním, protože Visions of Zarua je prostě příběh, který miluji.

NÁZEV: Visions of Zarua
AUTOR: Suzanne Rogerson
POČET STRAN: 472 (Kindle Edition)
ROK VYDÁNÍ: 2015

(4 / 5)

 

-Originální recenze na tuto knihu byla publikována v angličtině na webu Goodreads.com.-