Diana Stewart je mladou studentkou vysoké školy v San Francisku. Ve svém okolí je obdivovanou kráskou, která si dává záležet na svém zevnějšku. Ovšem se smrtí její matky se jí život obrátí naruby. Jediné, co jí zbylo, byly lahve od vína a matčiny dopisy, které jí sdělují, že má dvojče – sestru, o kterém nikdy neslyšela. A co hůř, její dvojče se rozhodlo zemřít. Navíc z důvodu, který Diana nepobírá. Tak začíná Diana své hledání sestry, které chce v takovém úkonu zabránit a navíc, zprvu neúmyslně, začne její cesta za růžemi.
Ztracená růže je román s filosofickým podtextem. Téměř každá další postava, která se v příběhu objeví, nese nějaké poselství hodné zamyšlení. Ať je to malíř Mathias, kterého Diana potká, bezdomovec z parku, či záhadná Zeynep Hanim – pozdější Dianina učitelka. Dialogy, díky kterých Diana poznává tajemství o své sestře a také o sobě samotné, prostředí a celková kompozice díla jsou zahaleny do lehkého mystického závoje. U běžných vyprávění by některé pasáže působily pateticky, ale v knize tohoto rázu vytvářejí tyto části nosnou kostru příběhu. A rozhodně v tomto případě pateticky nepůsobí, právě naopak.
Za sebe musím říct, že filosofie, se kterou se Diana potkává, je rozhodně pozoruhodná. Drtivou většinu toho, co se hlavní hrdinka dozvídá, se totiž týká tajemné řeči růži – tedy, že růže mluví a předávají své příběhy těm, kdo jsou schopni jim naslouchat. A tyto jejich příběhy, opět, nutí čtenáře se zamýšlet. A co bych ještě rozhodně vyzvihla je způsob jakým se hrdinka nakonec dobírá konce hledání své ztracené sestry – tady čtenář zjistí, jak je vyprávění skvěle promyšlené.
Na začátku jsem před sebou držela knihu, kterou v Levných knihách prodávali za devět korun. Řekla jsem si, že to bude určitě nějaká předvídatelná červená knihovna, co za nic moc nestojí. Mýlila jsem se, což jsem zjistila záhy. Nebýt tak velké slevy, asi bych jinak tuto skvělou knihu přešla bez povšimnutí, měla jsem v košíku ještě další kousky, a co by student… Však to znáte. Nakonec rozhodně nelituji, že je tato kniha součástí mé knihovničky. Je to takový malý poklad. A je jasné, že Ztracenou růži doporučuji každému, kdo hledá v knihách nové a zajímavé myšlenky. Necháte se tedy také unést vůní růží a jejich příběhy?
NÁZEV: Ztracená růže
AUTOR: Serdar Özkan
ROK VYDÁNÍ: 2006
NAKLADATELSTVÍ: Triton
POČET STRAN: 190
(4 / 5)
„Sny jsou kvasnicemi skutečnosti.“